Iva Glaserová o Myšácích

IMG_0581

Stát se sbormistryní Myšáků pro mne byla velká výzva. Nikdy předtím jsem sama sbor nevedla, zkušenosti jsem měla pouze malé a navíc s dětskými sbory, africké písně a oblast populáru pro mě byla velkou neznámou. Na první zkoušku jsem šla rozhodnutá, že nabídku odmítnu – příliš mnoho nových věcí mě vždy děsilo. Během zkoušky jsem sledovala jejich úsilí a divila se, jak spolu mohou tihle lidé vydržet, když je na první pohled zřejmé, že jsou každý jiný. Každý z nich však měl v sobě energii, která při zpěvu rostla a sílila a valila se na vás, nedalo se tomu uniknout. Naprosto mě fascinovali. Být jednou z nich bylo tak velkým lákadlem, že přehlušilo můj strach z neznámého a já se rozhodla „to zkusit, jen na chvíli“. A zůstala jsem u nich čtyři roky.

 A přestože jsem postupem času zjistila, že je mi přece jen lépe u dětských sborů, rozloučit se s Myšáky vůbec nebylo snadné. Nebylo to jen proto, že nás k sobě pojí mnoho společných zážitků a že se mi ty „jejich“ písničky dostaly pod kůži, ale také jsem se tam pravidelně setkávala s lidmi, kteří obohacovali můj život a po kterých se mi teď moc stýská.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *