Ema Máchová o Myšácích

Ema

Myšáci – už podle názvu je člověk musí milovat. A nejen to, já jsem se díky nim kdysi dávno zamilovala do afrických písní. Okouzlili mě tak, že jsem i svého času zvažovala, že se k nim přidám a taky si něco zazpívám. Vždy jsem měla velké oči, a tak než jsem se stihla zeptat (a oni mě stihli odmítnout :), pohltilo mě sbormistrovství jiného sboru.

Přesto Myšáky stále zpovzdálí pozoruji a nestačím se divit. Možná nemám dostatečný rozhled, abych to porovnala, ale neznám jiný sbor, který by zvládl s takovým nasazením a nadšením fungovat bez přestávky mnoho let a během toho vyzkoušet řadu sbormistrů a v případě nouze vystoupit i bez něj. Byla jsem svědkem nejednoho vystoupení, které bylo plné radosti a živoucí hudby. Možná to zní divně, ale to potěšení, s jakým Myšáci zpívají, není u sborů zcela běžné, a proto jsou tak výjimeční.

V některých ohledech se v životě s Myšáky míjím, jindy zase setkávám, ale hlavně se stále těším, čím novým mě opět překvapí.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *